zpět  menu

Už byla tma. Franta jel po ulici docela sám, protože Tomáše, který ho doprovázel, na minulé křižovatce srazilo auto. Varoval jej sice v poslední chvíli výkřikem "Pozor, auto!", ale jeho slepý a hluchoněmý přítel se ani nestačil ohlédnout a už měl hlavu v karburátoru právě projíždějícího vozu. Co se dá dělat, Franta
musel pokračovat sám. Dojel na další křižovatku. Cesta vlevo vedla k jeho domovu - UPOMRDu
(Ústavu pro obzvláště mentálně retardované děti), vpravo byla márnice. Tady vždycky zahýbal doleva,
neboť vstup do márnice byl přísně zakázán, což Frantu jako známého nekrofila velmi mrzelo. Podíval se
vlevo na osvětlený ústav a bylo mu smutno.


"Kdyby tady tak byl Tomáš," krátce zavzpomínal na bývalého přítele a znovu roztočil kola svého
invalidního vozíku. Cítil se opravdu hrozně; ještě nikdy nezažil ten pocit samoty, opuštěnosti, zoufalosti a
beznaděje. "Snad nezůstanu takhle sám až do smrti," zapřemítal na chvilku, ale už opravdu musel domů.
Netěšil se, až bude muset vysvětlovat, co se stalo kamarádovi. Minule se ještě vrátili společně, pravda,
Tomáš sice přišel o obě oči, když si hráli na slepou bábu, ale Franta to vychovatelce pohotově vysvětlil
tím, že Tomáš spadl s kola a vypadly mu oči z důlků. (Poznámka: Naše psychicky ne zcela zdravé
spoluobčany často postihují podobná neštěstí, proto je označujeme jako postižené.)


Když mu k léčebně zbývalo již jen několik málo otáček, potkal dalšího místního chovance a vozíčkáře
Vláďu, který tady na něj již čekal. Na slušný pozdrav mu však Vláďa jen odsekl: "Jdi si po svých!"


Franta už pomalu myslel na to, jak bude muset přezouvat gumy před
vstupem do budovy UPOMRDu,
když v tom ucítil ostrou bolest v
hlavě - a za chvíli už necítil nic. Byla to kulka, kterou na něj sprostě
zezadu vypálil Vláďa z podomácky zhotovené bambitky. Záviděl mu
totiž jeho zbrusu nový vozíček MAZDA 4 NO LEGS, který si chtěl
přivlastnit, neboť sám měl pouze zastaralý typ ŠKODA CRIPL, jenž
měl místo užitečné přehazovačky zabudován pouze detektor nášlapných
min, který jako beznohý pochopitelně nemohl plně využít.


Tak smutně skončil Frantův příběh - dojel na vlastní invalidní vozík,
splnil se mu však jeho "životní" sen: návštěva márnice, i když prohlídku
krematoria už neplánoval ...

 zpět  menu